Bodák britský model N67 Singer M37 SPIKE LEE ENFIELD se závěsem originál

Detailní popis produktu

Bodák britský model N67 Singer M37 SPIKE LEE ENFIELD se závěsem originál

Singer vyrobil 1 141 782 kusů No. 4 Mk. II. bajonetů v letech 1942–1944. Singer pokračoval v používání podobného značení, jaké se používá na Mk. I. , dokud vláda nevytvořila rozptylové kódy v roce 1943. Od roku 1943 nesly bajonety Singer svůj rozptylový kód N67.

• The British No. 4 Spike Bayonet WWII.
• Model britského bodáku / bajonetu M37 vyráběný skotskou společností Singer Manufacturing Co.
• Pro pušku Lee-Enfield č. 4 ráže .303 (Caliber .303 Lee-Enfield No. 4 rifle).
• Široce používány během druhé světové války až do 50. let, kdy byl Lee-Enfield nahrazen 7,62 mm útočnou puškou FN-FAL ráže NATO.
• Bodáky jsou včetně bavlněného závěsu / žabky (mohou mít různé odstíny).
• Použité zboží (dlouhodobě skladované, nakonzervované).

Výrobce: Singer Manufacturing Co., Clydebank, Scotland

Hmotnost:

• Bodák: cca 230 g
• Pouzdro: cca 85 g
• Celková: cca 315 g

Rozměry:

• Celková délka: cca 25 cm
• Délka bodce: cca 19 cm
• Délka s pouzdrem: cca 26 cm

Armádní originál

No. 4 bayonet Lee Enfield No. 4 rifles

Během druhé světové války britská vláda omezila používání obchodních značek, aby bylo pro němce obtížnější lokalizovat (a bombardovat) továrny vyrábějící válečný materiál. Vláda přidělila každému výrobci kód rozptýlení, který má používat místo své ochranné známky. Rozptylovací kódy začínají písmenem označujícím obecnou polohu (N=sever, M=střed a S=jih), po kterém následují až tři číslice. Výrobci v Severní Americe nepoužívali rozptylovací kódy.

Celkem bylo během 2. světové války vyrobeno zhruba 5 milionů bajonetů č. 4 všech značek. Protože výroba bajonetu č. 4 byla jednoduchá a ve vládních zbrojních továrnách Spojeného království nebyla žádná volná výrobní kapacita, byla místní výroba ve Spojeném království zadávána soukromým společnostem, které obvykle zbraně nevyráběly. Prvním výrobcem bajonetů č. 4 byla pobočka Singer Manufacturing Company v Clydebank u Glasgow ve Skotsku. Singer běžně vyráběl šicí stroje. Singer byl první firmou, která měla kontrakt na výrobu bajonetů č. 4 a vyrobila bajonety č. 4 mk I a č. 4 mk II. Bajonet č. 4 mk I vyráběl výhradně Singer v relativně malém množství, vyrobili jich jen 75 tisíc. Dalšími výrobci bajonetu č. 4 mk II byli v zahraničí, korporace The Crown Corporation Small Arms Limited se sídlem v Long Branch v Torontu v Kanadě a Savage Arms z jejich zařízení v Chicopee, Massachusetts ve Spojených státech. Korunní korporace Small Arms Limited byla kanadským vládním výrobcem zbraní a Savage Arms, která také vyráběla pušky Lee Enfield č. 4 mk I, vyráběla bajonet č. 4 mk II, který poskytla Spojenému království v rámci Lend-Lease. Celkově tito tři výrobci vyrobili zhruba jeden milion bajonetů, z nichž každý vedlo k hrubému celkovému počtu asi 3 milionů vyrobených bajonetů č. 4 mk II, což je více než polovina výroby bajonetů č. 4. Výroba bajonetů č. 4 mk II* a č. 4 mk III byla provedena ve Velké Británii. No. 4 mk II* vyráběly čtyři společnosti, z nichž tři byly v Anglii, a to Prince-Smith & Stells v Keighley, Yorkshire, Howard & Bullough v Accringtonu, Lancashire, Lewisham Engineering v Ladywell, Londýn a jedna v Severním Irsku, Baird Manufacturing z Belfastu. Normálně Prince-Smith & Stells a Howard & Bullough vyráběli průmyslové stroje a Lewisham Engineering byl založen výhradně na výrobu bajonetů. Bairdova výroba před válkou dělala strojírenství. Zhruba 1300000 bajonetů No 4 mk II* vyrobila většina Smith & Stells, kteří vyrobyly milion a ostatní výrobci zhruba 100 000 každý. Bajonet č. 4 mk III byl vyroben v relativně malých množstvích jedním výrobcem, Joseph Lucas Limited v Chester Street, Birmingham. Vyrobyly jich asi 200 tisíc. Joseph Lucas před válkou vyráběl automobilové komponenty.

V průběhu druhé světové války se design bajonetu č. 4 v průběhu času měnil. První varianta, bajonet č. 4 mk I., podobně jako ostatní zbraně na začátku druhé světové války, byla kvalitní. Této varianty bajonetu č. 4 bylo tedy vyrobeno poměrně málo. Další a nejvyráběnější variantou z roku 1942 je bajonet č. 4 mk II, který ušetřil výrobní čas vynecháním frézování čepele ve výrobním procesu, ale bez dalších konstrukčních změn. Po bajonetu č. 4 mk II byla konstrukce v roce 1942 dále změněna, aby se ušetřily náklady a výroba se rozptýlila tím, že čepel a objímka byly vyrobeny odděleně, z toho se stal bajonet č. 4 mk II*. Poslední variantou bajonetu č. 4 je bajonet č. 4 mk III, který dále snížil cenu bajonetu tím, že místo jako jeden kus vyrobil objímku ze svařených lisovaných ocelových kusů.