Potah na helmu KZS síťovaný bříza SSSR

Detailní popis produktu

Maskovací síťovaný převlek na helmu KZS sovětské armády kamuflážní vzor bříza SSSR/Rusko originál

 Originální sovětský maskovací potah na přilbu KZS (vzor Berezka / Solnečnaja).

Tento typ textilního potahu se používal v sovětské armádě na ocelové přilby typu SŠ-40, SŠ-60 nebo SŠ-68. Vyznačuje se specifickou síťovanou strukturou a charakteristickým skvrnitým maskováním.

Období produkce: Komplet KZS byl zaveden do výstroje Sovětské armády v roce 1975 a masově se vyráběl po celá 80. léta. Velmi populární byl u průzkumných jednotek, výsadkářů (VDV) a také během sovětské války v Afghánistánu. Používal se až do rozpadu SSSR na počátku 90. let.

Materiál: Lehká, prodyšná síťovina, která skvěle rozbíjela siluetu helmy a umožňovala dodatečné vplétání vegetace.

Vzor Berezka (bříza): Charakteristický "pixelový" nebo "schodovitý" vzor deformovaných listů.

• Síťovaný kamuflážní obal na vojenskou přilbu armády Sovětského svazu.
• Univerzální velikost - obal je možný použít na kovovou (ocelovou) nebo kevlarovou (balistickou) helmu.
• Spodní okraj je opatřen elastickou tkanicí.
• Vyrobeny v Sovětském svazu v průběhu 70. - 80. let 20. století.
• Cena uvedena za 1 kamuflážní potah na helmu.
• Zánovní stav (nepoužité, dlouhodobě skladované, vyřazené z armádních přebytků).

Barva: kamuflážní vzor "Bříza" („Beryozka“)

Materiál: 100% bavlna

Hmotnost: cca 39 - 45 g

Armádní originál armády Sovětského svazu (SSSR)

Tyto potahy na sovětské přilby (nejčastěji pro modely SSH-68) byly vyráběny z přebytků a zbytků látek při šití maskovacích obleků KZS a kombinéz KLMK.

Rozdíly v odstínech měli dva hlavní důvody:

• Technologické odchylky výroby v SSSR: Sovětské textilní továrny často nedodržovaly přesné míchání barviv. Různé šarže látek z různých továren měly odlišné odstíny - od sytě zelené po olivovou a od čistě bílé přes žlutou až po oranžovohnědou.
• Sezónní a geografické určení: Světlejší (nažloutlé) a tmavší (zelenější) varianty záměrně reflektovaly odlišná roční období nebo prostředí (např. suchá vyprahlá tráva versus svěží jarní porost).

Kdo používal světlejší a kdo tmavší vzor?

V sovětské armádě neexistovalo striktní pravidlo, které by určovalo konkrétní složce světlejší či tmavší potah. Distribuce probíhala podle toho, co bylo zrovna na skladě.

Obecně se však tyto maskovací doplňky vázaly k určitým typům jednotek a prostředí:

• Využití jednotkami: Kamufláž Březka byla primárně určena pro elitní a specializované složky - pohraniční stráž KGB (Pograničnyje vojska), průzkumné jednotky (Razvědčiky), odstřelovače a výsadkáře VDV.
• Světlejší / žlutohnědá varianta (tzv. "Zlatá bříza"): Často se objevovala u pohraniční stráže a byla masivně využívána během války v Afghánistánu. V tamním suchém, prašném a horském prostředí fungoval nažloutlý či pouštní nádech podkladu podstatně lépe než sytá zeleň.
• Tmavější / zelená varianta (tzv. "Stříbrná bříza"): Byla standardem pro středoevropské a lesní operační prostory (včetně jednotek dislokovaných v tehdejším Východním bloku), kde sytě zelený podklad dokonale splýval s bujnou vegetací.

Tento síťovaný materiál (ze kterého se šily jak obleky KZS, tak tyto samostatné potahy na přilby) byl v Sovětské armádě oficiálně klasifikován jako prostředek protichemické a protiradiační ochrany (spadající pod vojska chemické ochrany), nikoliv jako primárně maskovací oděv pro průzkumníky.

Zde jsou podrobnosti o tom, jak měl tento systém na nukleárním bojišti fungovat:

1. Ochrana před zábleskem a atomovým spádem

Obleky a potahy KZS byly vyrobeny z hrubé bavlněné síťoviny, která byla napuštěna speciální chemií pro snížení hořlavosti (tzv. retardéry hoření  OP).

• Tepelný impuls (světelný záblesk): Při jaderném výbuchu vzniká extrémní tepelné záření. Oblek KZS se nosil jako nejsvrchnější vrstva - buď přes běžnou uniformu, nebo přes speciální ochranný protichemický oblek OKZK. Úkolem sítě bylo zuhelnatět a absorbovat hlavní tepelnou vlnu. Tím, že vrstva shořela nebo zuhelnatěla, zachránila uniformu a kůži vojáka pod ní před fatálními popáleninami.
• Radioaktivní spád: Výhodou síťované struktury bylo, že dokázala zachytit hrubé částice prachu z radioaktivního spádu, ale zároveň byla vzdušná a voják se v ní neuvařil tak rychle jako v celopryžových oblecích OZK.

2. Jednorázové použití a likvidace

Obleky KZS a z nich odvozené doplňky byly koncipovány jako spotřební, jednorázový materiál.

• Pokud byl potah či oblek kontaminován radioaktivním prachem, bojovými chemickými látkami, nebo pokud byl poškozen tepelným zábleskem, nedegazoval se (nečistil).
• Po ukončení bojové operace nebo po průchodu zamořeným územím ho vojáci museli jednoduše svléknout a zničit - standardním postupem sovětské armády bylo zakopání kontaminované sítě hluboko do země.

Proč se z nich stala legenda?

Protože byla tato výstroj levná a masově vyráběná, v reálném nasazení (zejména během sovětské války v Afghánistánu) si vojáci všimli skvělých sekundárních vlastností. Síťovina byla lehká (celý oblek vážil jen cca 700 gramů), perfektně větrala v horkém podnebí a volný pytlovitý střih spolu s "březovým" vzorem dokonale rozbíjel siluetu lidského těla v přírodě. Vojáci je proto začali nosit permanentně jako maskování, a ne jen jako nouzovou ochranu před jadernou apokalypsou.